February 2009

Innocent lies 1.

28. february 2009 at 21:16 | Tejuschka |  Innocent lies
INNOCENT LIES - 1. díl

Konečně doma po snad nekonečné škole! Hodím batoh na svoje křeslo a hned zasednu k počítači. Poslední dobou tady trávím hodně času. Mám, ale jen jediný důvod. Píšu si s hrozně fajn klukem. Je mu 16, takže je o rok starší, a žije taky v New Jersey, akorát úplně na druhé straně města. Bydlím tady necelý rok, i v tomhle státě, takže se tu vůbec nevyznám. Dělá mi potíže se i dostat do školy. No, zpátky k tomu klukovi. Prochatovali jsme spolu hodiny, rozumíme si tak moc, že si říkáme i nejlepší kamarádi. Říkáme si úplně všechno, on se se mnou radí o holkách a tak. Já se s ním o klucích nebavím, stejně se mi žádný nelíbí, ani nemá zájem. Zajímalo by mě jak vypadá. Ale netroufám si mu říct o fotku, ještě by chtěl mojí a zděsil by se. Přihlásila jsem se na IM a byl online! Skvěle, třeba mi zlepší náladu.


Splň si svůj sen 20.

28. february 2009 at 21:14 | Nickotinka
Tak mě dneska popadla nějaká psací nálada....to jsem už dlouho nezažila xD Takže jako obvykle přeji pěkné počtení....pls...Sipu ještě nevím jak to zkloubím, ale kdyby náhodou...tak mě nezabíjej xD
Nickotinka


SASKIE:
Paní J. (Nickova máma) a Joe mě nakonec přesvědčili abych zůstala. Měla jsem v plánu odjet do motelu a pak si sehnat místo v nějakým hotelu, ale paní J. řekla, že je to hloupost, že u nich můžu být kdykoliv a jak dlouho budu chtít.
"Děkuju" řekla jsem zdvořile.
"A teď by jsi měla jít spát a už žádné slzy" povzbudivě na mě houkla.
"To se lehce řekne.."
"Ale no tak..."

Kluk z letiště 1.

28. february 2009 at 20:47 | Propanka |  Kluk z letiště
Kluk z letiště 1. díl
Asi bych se měla představit. Takže jmenuji se Barbora. Za chvíli oslavím 16 narozeniny. Bydlím v České republice. A v…… no víc už zjistíte sami.

Zdá se mi krásný sen a najednou zvoní budík. Je šest ráno a poslední den školy. Protáhnu se, stoupnu si a scházím ze schodů do koupelny.
Nikdo není doma. Mamka chodí do práce už v pět ráno. Taťka je na služební cestě, ale dnes má přijet. Prý má pro mě a mamku překvapení, tak jsem zvědavá s čím přijde.
Po škole, s vysvědčením v ruce, mám namířeno domů a v tom slyším známí hlas volat své jméno. Otočím se a vidím svou nejlepší kamarádku Renču jak na mně mává as úsměvem se ke mně řítí. "Jé Baruš taky máš takovou radost, že je konec školy??" "Jo mám. Sbohem základko." Vykřiknu. "Už víš, co na vás taťka chystá??" ,,Nééé, nemám páru."
Zvoní mi mobil. Zmáčknu přijmout hovor, aniž bych se podívala, kdo mi vlastně volá. Ozve se : ,,Ahoj Baru." Byl to taťka. "Řekni mamince, že přijedu až zítra. Nemůžu se jí dovolat." "OK." Řeknu zklamaně, protože sem se už nemůžu dočkat toho, až se dozvím co je to za překvapení. Jako na potvoru budu muset čekat ještě den.
"Kdo to byl?" Otáže se mně Renča. "Taťka. Volal, že přijede až zítra." "Hm…. . Já už musím jít. Čau." "Ahoj"

Další den
Probouzím se. "Kolik je?" Zeptám se sama sebe a hledám mobil. Půl deváté.
Najednou slyším jak taťka mluví s mamkou : "Ale no tak,vždyť by to nemuselo být tak špatně žít v cizině. Aspoň si oprášíš anglič…. . Zarazí se v půlce věty, když mně uvidí stát ve dveřích do kuchyně. Nechápavě na něj civím. O čem to mluví?? "Ahoj tati." "Ahoj." Odpoví mi. "Tak jaké je to překvapení??" "No dostal jsem práci ve Spojených Státech Amerických. V New Jersey v New Yourku."Usmívá se na mně. "Cože??"Málem mi vypadli oči z důlku.

Once Upone a Time 6.

28. february 2009 at 20:31 | Jonasfanns>Nick*Baruška |  Once upone a time
Nick
-Kevine, kde je Joe?-No,říkal, že si potřebuje něco zařídit večer tady bude.-Hm ale nebyl tady ani včera večer.-Vážně?-Ty jsi si toho ani nevšiml?-Ne ani ne… To je divné, no ni já problém mít už nebudu já ne, to Joe. Seděl jsme nepřítomně a automaticky nabíral na lžičku vločky, které putovali stejně automaticky do pusy.Pohledem jsem zastavil na dnešních novinách.Nějak jsem se začetl:
KDO BY SI VŠIML DVOU NENÁPADNĚ ODĚNÝCH POSTAV MÍŘÍCÍCH NA PRÁŽSKÉM LETIŠTI SMĚR ODBAVOVÁNÍ DO PAŘÍŽE?MY ANO!!!JOE JONAS A JEHO NOVÁ PŘÍTELKYNĚ???CO VŠECHNO SI SE SVÝMI BRATRY PŮJČUJÍ??
Cože?Jak mi mohli tohle udělat? To proto se se mnou ona rozešla? A proč se ke mně Joe choval tak mile? Nakonec se z toho všeho, vyklubalo tohle.- Nicku, někdo s tebou chce mluvit. -Hm, ale já nechci s s nikým.-Věř mi tohle ti udělá radost. Zvedl jsem hlavu.Joe.-Josephe, kde jsi byl?-Něco jsme jel zařídit.-Do ČR?-Jo, ale není to jak to vypadá.-Jo a jak to teda vypadá?

Neznáme je odněkud..?! 5.

28. february 2009 at 0:01 | Katka, Anča a Kiky
-Katka-

Stál venku s krabičkou cigaret, byla plná. "Co to máš v ruce?"
"Nic co by tě mělo zajímat!" vykřikl na mě a strčil si krabičku do zadní kapsy kalhot a koukal na hvězdy. Jako kdyby byly nějaký v Praze vidět. Přišla jsem k němu, "Co tě trápí?" "Nic."řekl rozechvělým hlasem a stále koukal nahoru. "Neznám tě ani jako kluka ani jako megastar,"řekla jsem a viděla jeho malý úsměv, který se pomalu objevoval na jeho tváři "ale poznám když někoho něco trápí!"dořekla jsem větu. "To Joe a Kev, oni prostě pořád děsně šťastný, vtipný a na mně se prostě zapomíná. Oni se se mnou nebavěj, furt se bavěj o vás! Vy tři jste to hlavní! Nezajímá je můj názor nic. Poslední měsív jsem furt SÁM, jedinej Rob se se mnou docela baví. A vědí kdo se mi líbí a přesto s ní flirtují a já nwm, ale nechovají se jako bráchové."dořekl a podíval se na mě. Oči se mu leskly a po tvářích mu stékali slzy."Ale no tak, to bude dobrý uvidíš. Pojď sem."a odejmula jsem ho. Chytl se mně a rozplakal se ještě víc. I mně dohnal k slzám. Stáli jsme tam dobrých pět minut v obětí, bylo to naprosto nádherný. "Nechceš kafe?"prolomila jsem ticho. "Jo, rád. Ale kam?" "To nech na mě."odpálkovala jsem ho s úsměvemJ

Amerika 6.

27. february 2009 at 23:59 | Fany
Pro začátek bych chtěla říct, Od 25. do 7. tady nejsem. Jsem v Košicích. Na Slovensku. A taky chci říct, že v tomhle díle holky dostanou práci, zažijou nejspíše osudové setkání a Liz přestane utíkat před tím, co se stalo a pochopí, že její minulost je nejspíš i její současnost a budoucnost. A nebojte se. Ono Vám to docvakne XD

Když jsem se ráno probudila a sešla ze schodů, čekalo mě překvapení. Jen seděla u počítače a v ruce měla sálek čaje. Sešla jsem ze schodů podívala se na obrazovku notebooku, a když jsem zjistila, že je na stránce www.lajob.com (je vymyšlená) na které je seznam míst kde najdete volnou práci musela, jsem se zeptat. "Jen jsi v pohodě?" "Jasně. Víš, v noci jsem přemýšlela. K tomu, abyses prosadila v dnešním světě potřebuješ 3 věci. Odhodlanost, vytrvalost a peníze. Jelikož si myslím, že ty první dvě mám, (poušklíbla jsem se) potřebuju peníze. A ty se berou jak? Prací.Takže nám hledám práci" Tolik informací hned po ránu a po několika probrečenejch hodinách bylo na mě moc. Zamířila jsem k ledničce. Za malý okamžik ze schodů sešla i Tash a usmála se na mě. V tu chvíli Jen vykřikla. "Mám to!!!!!" "Co máš?" zeptala se Tash. "No práci. V "In-N-Out Burgeru" prohlásila vítězoslavně Jen. "To můžu rovně vytírat podlahu někde v kanceláři. A nebudou mě tam lákat Hamburgery." odpověděla Tash. Jen se zatvářila kysele. "Co jiného nám zbývá." Pousmála jsem se.
Když jsme přišli požádat o práci, přivítal nás milý pán. "Ta práce je vaše." řekl. " To o nás nechcete nic vědět?" zeptala se Jen. "Ne, proč?" odpověděl stroze. "Suchar", prohlásila Tash, když jsme vyšly ven.
Do práce jsme přišli v pondělí. Den pohovoru byla Sobota a den příletu a nehody s Nickem Středa. Práce probíhala v klidu 3 dny. Ten čtvrtý byl zlomový.
Do práce jsme přišli velice brzo ráno, protože jsme nemohli usnout. Jediný kdo tam byl, byl vedoucí, který mimochodem podřimoval v kanceláři a Tim. Tim byl…jak by řekla Jen vlez do prdelka s postraními úmysly. Tash se jala vytírat podlahu a Jen stoly. Já si stoupla k pokladně. Teď nastala zlomová chvíle.
Do obchodu vešli 3 krásní kluci. Jonas Brothers. Mezi nimy byl i Nick. Holky zpozorněly a já se podívala nejdřív na Jen, potom na Tash. "Ne!!" Ukázala my Tash, protože viděla, že bych nejradši utekla. Postavila jsem se tedy zpříma a opětovala Nickův úsměv.
Kluci se nejdřív trochu postrkovali a potom ten nejstarší řekl. "No tak Joe, slíbil jsi, že nás pozveš." "No jó no!" odpověděl mu vlasožehličák, nyní už Joe. Přistoupil k mojí pokladně, usmál se a řekl. "Tři hot dogy prosím." "Hned to bude. Oni nejsou ještě hotový………… tak já to… teda je udělám." Vymáčkla jsem ze sebe. Vyndala jsem kečup z poličky pod pokladnou (kterej blbec ho tam dal) otočila jsem se a v nervozitě ho zmáčkla. To jsem, ale neměla dělat.
Sprška kečupu přistála Joeovi přímo na triku.

-------------------------------------------------To Be Continued --------------------------------------------------------------

Jednou to bude jako dřív 5.

27. february 2009 at 23:58 | .Mischa. & BoRůVkA
Ahojky posílám další dílek k mojí ff - Jednou to bude jako dřív.

Předem se chci omluvit, že to tak dlouho trvalo ffku mám částečně no částečně
skoro dopsanou, ale nějak jsem pozapomněla xD Snad se bude líbít.
A taky chci poděkovat za komenty! :))

"Domíííí, dívej ja jsem tu jako v ráji :D"Tolik hezounůů":D
"Hele Natýsku, soustřed se na jízdu, nebudu tě pak seškrabovat ze stromu :D"
"Chvilku jsme si tak pomalu projizdělí Aggresive skating areál, ale pak prostě najednou Domča:
"Naty?"važně se na mě podívala
"Ano?:D"

Koncert života 6.

27. february 2009 at 23:57 | xxtinaas
Vypráví Lucy:
…… "Ne, ne ,NE! Já Ti skákat do rybníka teda nebudu!" Otočila jsem se na něj a v jeho očích jsem viděla jiskřičky. Měl co dělat, aby nepropadl hysterickému smíchu
"Co
si sakra o sobě myslíš?" A opravdu propadl hysterčení. "Co je tady k smíchu?" Byla jsem rudá vzteky. "Co si takhle skočit spolu?" Nahodila jsem ironicky, ale Joe zbledl. Pravil: "To si snad děláš srandu?" Jsem se musela zašlebit
"Jé to je Lucy a Joe!" Ozvalo se nám za zády, jenže dřív než jsme se stihli vzpamatovat už se k nám hrnul dav uječených, vlasy si rvoucích holek. Jedna přes druhou křičely a ptaly se nás:
"Vyfotíš se semnou?" nebo "Páni! Dáš mi autogram?" bla, bla, bla….

Osudové Setkání 14.

27. february 2009 at 23:55 | JonasGirl-Nick

Osudové setkání 14


"Hééééj lidi. Seeeem!" křičela jsem a přitom ukazovala na malou restauraci u vltavského přístavu. Všichni se tam nahrnuly a jelikož nás bylo 6 a židlí jenom 5, musel někdo zůstat stát. Kevin elegantně odsunul Priscille židli, aby se posadila a mezitím mu všichni ostatní zasedli místo a Kevin si opět neměl kam sednout.
"Hej lidi to už je snad vtip né" rozčiloval se a my se mu smáli.
"Hele, jeden úkol už máme splněnej" pronesla jsem a kývla směrem k Priscille.
Cuz you hot and ….začal zvonil mobil a Priscilla ho okamžitě přijmula.

One meeting - new start 1.

27. february 2009 at 23:54 | Wer@
Tak jo to je moje první Ffka…už delší dobu jí zveřejňuji na svých stránkách a rozhodla jsem se jí zveřejnit i tady ;-) doufám, že se vám bude líbit a budete jí číst…


Přišla jsem domů a opět zase znechucená ze školy!! No to se dalo čekat, ale už se to trochu klidní=(…Ale opět na mě dolehl smutek, musela jsem jít někam, kde budu moct přemýšlet a já takové místo znám. Je to takoví parčík schovaný za vysokými keři, takže o něm skoro nikdo neví a nikdo tam nechodí. Jednou jsem tam jaksi zabloudila =Dno spíš vpadla a seznámila se s paní co se o to stará. Od té doby jí tam chodím pomáhat a většinou tam relaxuji. Dneska jsem se tam teda vydala, sedla jsem si pod strom, přemýšlela a poslouchala mp4…přesněji jsem poslouchala Jonas Brothers. Tihle tří sympaťáci jsou můj lék na špatnou náladu=)…