Předvánoční dárek

6. december 2013 at 20:26 | Tea |  Jednodílné
Ahojky lidičky, po nějaké době se k vám opět vracím(učitelé jsou opravdu hajzlové) a chtěla jsem vám sem konečně přidat nějaké nové fotky atd. atd. ale jsou menší problémy s blogem a ty fotky sem z neznámých důvodů nejdou nahrát, tak vám to sem píšu jen abyste věděli, že na vás nekašlu, ale počítač je zkrátka hajzl. Abych vám to vynahradila, napsala jsem krátkou ffku o Dani s Kevinem, snad vás potěší :)

"Dani už půjdeš snídat?" zavolá na mě Kevin zdola a já mu odpovím zpátky.
"Hned, jen musím najít něco, do čeho se vejdu," zavolám na něj a s povzdechem ještě jednou přehrábnu všechna svoje oblíbená trička, o kterých si nyní mohu nechat jenom zdát.
"Ale prosimtě, vejdeš se do všeho, a když ne i tak jsi krásná," zavolá na mě zpátky a já se usměju. To je celý on - za každých okolností vždy milý a hodný. Pro malou Molly to bude skvělý táta, pomyslím si a konečně na sebe natáhnu jednu z bílých košilí, do které se - jak řekl Kevin - vejdu úplně v pohodě.
"Tak jdeme za tatínkem Molly," pohladím svoje bříško a jakoby mi malá rozumněla, pod dlaní se mi zavlní jejím rychlým pohybem. Už se nemůžu dočkat, až ji uvidím, usměju se sama pro sebe a sejdu ze schodů.
Když si ale sednu na židli v jídelně a Kevin přede mě postaví nádherně vypadající snídani, podbříškem mi projede tak ostrá bolest, že zalapám po dechu a do očí se mi nahrnou slzy. Kevin si toho pochopitelně všimne a tak ke mně vyděšeně přiskočí a pohladí mě po zádech.
"Dani co se děje? Jsi v pořádku," zeptá se a já s vypětím všech sil kývnu. Přesně takhle mi moje doktorka popisovala porodní kontrakce, ale to přeci ještě nemůže být ono. Malou v mém bříšku čeká ještě dlouhý měsíc a tohle byla jen žaludeční křeč, namluvím sama sobě a stejnou věc řeknu i Kevinovi. Ten se na mě nedůvěřivě zadívá, ale když se spokojeně pustím do snídaně, nechá mě být a sedne si naproti mě.
"Už se na ni těšíš?" promluví po chvilce a já sebou cuknu. Trochu jsem se zamyslela na předcházející bolestí, ale vzhledem k tomu, že už se nevrátila, asi to vážně byla jen žaludeční křeč.
"Moc," kývnu a natáhnu se pro jeho ruku.
"Už nikdy nebudeme sami," řeknu ale v tu chvíli se z pod stolu ozve Riley, jako by nám chtěl oznámit, že sami přeci už dávno nejsme.
Oba se zasmějeme a dáme se do snídaně. Musíme ji sníst skutečně rychle, protože celá naše malá smečka se ochomítá kolem dveří na zahradu, takže s nimi musíme jít ven co nejdřív, než bude pozdě.

"Je tu vážně krásně," promluví Kevin, když se ruku v ruce procházíme po městě a naši pejskové spokojeně hopkají před náma.
"Jo to je, Molly se tu bude líbit," usměju se na něj ale v tu chvíli mnou opět projede ostrá bolest. Stisknu Kevinovu ruku na maximum a on vykulí oči.
"Dani to už je podruhé," řekne vyděšeně, když se po chvilce narovnám z křeče.
"Já vím a asi to není žaludek," odpovím mu. "Měli bysme zajet do nemocnice," pípnu i když se mi tam vůbec nehce. Co když je s mou holčičkou něco v nepořádku?
"Jo to bude asi nejlepší," kývne Kevin i když je z něj také cítit strach a společně se otočíme zpátky k domu, kam jenom pustíme psy a znovu vyrazíme - tentokrát autem - do nemocnice.

"Tak paní Jonasová, mám pro vás nemilou zprávu," objeví se ve dveřích doktor poté, co mnou projede další křeč. Zblednu a chytnu se Kevina za ruku.
"Rodíte," oznámí mi a lehce mi prohmatá břicho. "A vypadá to, že to půjde pěkně rychle, připravte se na sál," zkonstatuje a já zblednu ještě víc.
"Ale to nemůžu - termín mám až za měsíc," pokusím se protestovat ačkoli sestřičky už navlékají Kevina do sálového úboru. "Vaše holčička chce očividně zažít Vánoce 2013," zasměje se doktor a pro jistotu mě ještě prohlédne, jestli můžu na sál rovnou.
"No, zbývá vám ještě pár centimetrů, ale jde to skutečně rychle, myslím, že za deset minut budeme moci začít," oznámí nám doktor a na chvilku někam zmizí.
Uběhne jen pár křečí a doktor je tu zpátky i s anesteziologem.
"To nebude potřeba," odmítnu ho hned co ho uvidím.
"Dobrá," pokrčí rameny a pošle ho pryč.
"Myslím, že můžeme začít," oznámí poté, co mě znovu prohlédne a sestřičkám přikáže aby mě odvezli na sál. Poté poplácá bledého Kevina po zádech.
"Nebojte se, když to jde takhle rychle, nejdéle za dvacet minut máme dítě venku," oznámí mu a Kevin se chabě usměje. Nestačím ho ani vzít za ruku, tak bolestná je pro mě další kontrakce a ještě horší je doktorovo oznámení, že při té další už budu moci tlačit.
"Takže se připravte - tři, dva, jedna, teď!" zavelí doktor a já zatnu zuby a zmáčknu Kevinovi ruku, až mu téměř rozdrtím všechny prsty.
"Výborně paní Jonasová, vedete si skvěle, ještě párkrát," oznámí mi doktor a začne znovu odpočítávat.
Po třetím odpočítávání mě pochválí znovu.
"Už vidím hlavičku, teď zatlačte pořádně," přikáže mi a já napnu všechny svaly abych své holčičce co nejvíc ulehčila cestu na svět. Hlava se mi zamotá z nedostatku kyslíku ale když uslyším dětský pláč, znovu se proberu a oči se mi zalejí slzami dojetí, když uvidím Kevina jak malé stříhá pupeční šňůru a poté mi ji podává do náruče.
"Ahoj drobečku," pozdravím malou Molly a chytnu ji za ruku.
"Tys nám ale dala," oddechne si Kevin a políbí mě na čelo.
"Je krásná," řekne nám sestřička a nabídne nám, že nás vyfotí. Samozřejmě souhlasíme a přizveme i doktora, který malou odrodil, aby se k nám přidal.
"Je to krásný předvánoční dárek," usměje se na nás ještě, než spokojeně odejde ze sálu.

Všechno kromě Kanielle je v této ffce naprosto smyšlené a nemá to nic společného s realitou(hlavně to jméno jsem si vycucala z prstu takže nešilte). A omlouvám se jestli je to moc uspěchaný jako v některých filmech ale já mám docela hlad a navíc já sama jsem se narodila během dvaceti minut a kontrakce máma taky neměla dlouho takže to asi možný je. Navíc já sama nikdy nerodila takže napsat tuhle ffku pro mě bylo přibližně stejně obtížný jako napsat ffku se sexem :D Ale doufám, že se vám aspoň trochu líbí :)
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama